Trenýrky neboli trencle

Když je legrace přes čáru aneb nechme prádlo, včetně trenek, raději ve skříni. Není všechno legrace, i když si to její autor myslí.  

Tak nám nad Pražským hradem zavlály obří trenky. A sociální sítě a média tím žijí už dlouhé hodiny. Jistá skupina opět přiživila důkladně svoji popularitu - anebo se důrazně připomněla těm, co na ně třeba už zapomínali, ať už pozitivně, nebo negativně, prostě dle názoru každého. Jak tak kolem sebe sleduji ten šrumec, téměř mám obavy, aby tahle „veselá“ historka nezačala žít i nějakým vlastním dalším životem.

Pokud jste si všimli, že slovo veselá jsem dal do uvozovek, vězte, že rozhodně nejde o náhodu. Mně totiž jako veselá a dokonce ani jako příliš vkusná, vůbec nepřipadá.

Já totiž opravdu nesouhlasím s aktivisty v tom, že je legrace pověsit místo standarty na Hrad obří trenky. Třeba proto, že by si měli uvědomovat i ti největší vtipálci, že jsou věci, které jsou zkrátka už přes čáru. Nebo bychom si přáli, aby do budoucna všude, kde se objeví Češi, byl náš národ reprezentován tímhle kouskem mužských prádelníků? Státní symboly mají přece svůj význam, jsou navíc odkazem našich předků. A Pražský hrad je – když pomineme všechny jeho další role – minimálně posvátné místo. Trenky se tam jaksi – veřejně – tak nějak nehodí.

Vesele se na celou záležitost neumím podívat i proto, že se nabízí možnost, že se za tento, jak jsem uvedl, dle mého - nepodařený – vtip, někdo stane před soudem. Výměna standardy za součást mužského prádla by totiž mohla možná být považována za hanobení státních symbolů. Pokud by to soudce v případném procesu takto vyhodnotil, následky by pro pachatele vtipné příliš asi nebyly. Potýkat se s tím, že spáchali trestný čin, k popukání příliš není.

A nejsem si navíc jist, zda by to bylo k popukání i pro ty, co tuhle etudu sledovali a na sociálních sítích označovali zvednutými palci. Nebo spíš, zda v okamžiku, kdy by tito původní vtipálci stáli před soudem, nebudou řešit ti virtuální zvedači palců již další „vtipné“ příhody někde na druhém konci světa nebo republiky. Ale kdo ví…Nepředjímejme.

Abych byl objektivní, je třeba připomenout i další a poměrně nedávné události, které jsme mohli sledovat v souvislosti s našimi státními symboly. A dotyčná skupina v tom prsty tenkrát fakt neměla. Mám na mysli příhodu s korunovačními klenoty. Musím přiznat, že to, o čem se rozepíšu níže, není sice zcela mým vlastním autorským pohledem, nicméně zároveň dodávám, že se s ním ztotožňuji.

Připomínat návštěvu současné hlavy státu v kapli, kde byly korunovační klenoty (jako jeden z našich symbolů státnosti) vystaveny, asi nijak obsáhle netřeba. Pak se asi ale nelze divit otázce, zda náhodou nemohlo být hanobením státních symbolů třeba i to, v jakém stavu tam tehdy pan prezident dorazil z Ruského velvyslanectví? (o nesmyslných výmluvách o nevolnosti opravdu nehodlám diskutovat).

Bylo by to na dlouhou polemiku, přesto v souvislosti s trenkami, jež zavlály nad sídlem nyní právě tohoto prezidenta, je třeba se asi i ptát, zda neexistují nějaké přímé souvislosti mezi oběma příhodami? Mimo to, že minimálně náš národ na jedné straně pobavily a jinde rozčílily.

Nezadává svým chováním Miloš Zeman zbytečně důvody k podobným provokacím? Já osobně odsuzuji sice jak trenýrky, tak házení vajec, kterému musel čelit, ale … ale i jeho „epizodu“ s korunovačními klenoty.

A opět jsme u uvědomění si symboliky, státnosti i hrdého vlastenectví. Respektuji, že Miloš Zeman je rád kontroverzní osobou. Koneckonců média mají o čem psát, občané nad čím diskutovat či lamentovat nebo se dokonce hádat.

Všichni ho znají a každý na něj má nějaký názor – nikomu není, jak se říká, FUK.

Jenomže i přes jeho osobitost, by možná měl být prioritou hlavně fakt, že prezidentský úřad je prezidentským úřadem, v kterém by jeho zastánce měl umět potlačit i některé své projevy. I proto, nebo právě proto, stojí pomyslně nad námi...Možná, že pak bychom byli svědky poněkud vtipnějších recesí na jeho účet. Bez toho, že se tak bude dít i na účet toho, nač bychom měli být hrdí jako celek, jako národ. A že nám z toho nezůstane jen jakási pachuť v ústech. Doufejme.

Pro příště ale raději nechme spodní prádlo ve skříni ...(a láhev ze stolu nezvedejme tak často)...