Jak šla nafta na výlet

Tak trochu to připomíná pohádku o koblížkovi, co šel do světa. Česká nafta, která je součástí strategických hmotných rezerv státu, se nejprve ztratila.

Ztratila, aby se o pár měsíců později našla v cisternách zapadlé bavorské vísky poblíž Mnichova. A ty cisterny patří – světe div se - zkrachovalé firmě v insolvenci, nad níž bdí německý insolvenční správce.

"Podle našeho právního názoru bude klíčová otázka, do jaké míry bude možné zohlednit vlastnické nároky českého státu,“ shrnula lišácky do jediné věty po středečním setkání s českým premiérem německá kancléřka Angela Merkelová. A není se jí co divit. Na výsostném území jejího státu se totiž „našly“ zásoby nafty za 1,2 miliardy korun a to je i v přepočtu na euro docela dost. Minimálně na to, aby se Němci alespoň pokusili právo trochu zatahat za kabát.

"Vraťme se ale na samotný začátek celé taškařice. Firma Viktoriagruppe zajišťovala od roku 2004 pro Českou republiku skladování a obměnu nafty, kterou musí mít ze zákona stát k dispozici pro krizové situace. Jednalo se sice o společnost s německým názvem a se sídlem v Mnichově, vrcholný management nicméně reprezentovali Češi. Firma naftu skladovala v Nelahozevsi a přibližně až do roku 2009 bylo všechno v pořádku. O pět let později si ale Viktoriagruppe za velmi výhodných podmínek odkoupila od německého státu bývalý zásobník NATO v bavorském městečku Krailing, kam v roce 2010 se souhlasem státu přestěhovala ten díl strategické nafty, o jehož navrácení nyní Česká republika marně usiluje. Už tehdy byli nejenom místní politici, ale i úředníci Státní správy hmotných rezerv (tedy institutu, který v ČR strategické zásoby státu spravuje) mírně řečeno rozpačití z toho, že německý Spolkový úřad pro správu nemovitostí (BIMA) prodal sklad firmě, o které toho nikdo zrovna moc neví. O pět let později – přesněji v prosinci 2014 – poslala Viktoriagruppe sama sebe do úpadku. Sklad od té doby hlídají němečtí celníci, aby z něj nikdo nic neodvezl, a české ministerstvo financí posílá do Německa jednu diplomatickou nótu za druhou. Vlastnickou strukturu pochybné společnosti řeší pražský arbitrážní soud a zajímají se o ni i protikorupční policisté. Na daních a dalších fakturách totiž Viktoriagruppe v Česku dluží zhruba 600 milionů korun.

"Naskýtá se mnoho otázek. Předně: jak je vůbec možné, aby státní hmotné rezervy byly skladovány jinde než na území státu, kterému patří? Je normální, aby tyto rezervy spravovala soukromá firma, nad kterou nemá stát prakticky žádný dohled? Kdo je za toto všechno zodpovědný?

"Právníci již nyní připouštějí, že naftu z Německa nemusí Česká republika vůbec dostat. Problém je totiž v dodatku ke smlouvě, na základě kterého Viktoriagruppe v roce 2010 mohla české hmotné rezervy do Bavor odvézt. Onen dodatek totiž neodpovídá německému věcnému právu, lidově řečeno je tedy neplatný. Navíc v něm chybí i ustanovení pro případ krizových situací a především pak přesný postup toho, jak a v jaké lhůtě by palivo bylo expedováno do České republiky v případě, kdy by ho země opravdu potřebovala. Jinak řečeno vlastně oficiální prohlášení o tom, že se jedná o státní hmotnou rezervu České republiky. Vina tedy jednoznačně padá na úředníky Státní správy hmotných rezerv, kteří dodatek ke smlouvě před pěti lety připravovali a také na náměstka, který ji podepsal. Ale jak je v českých krajích dobrým zvykem, onen náměstek, Dušan Makovec, se k celé kauze odmítá jakkoliv vyjadřovat a po zodpovědných úřednících se slehla zem.

"V pohádce o koblížkovi ukončila pouť čerstvě upečeného dobrodruha mlsná liška. Angele Merkelové, prostřednictvím insolvenčního správce, se nemůžeme divit, že nyní onu mlsnou lišku tak trochu připomíná. Ostatně, za hloupost se přeci platí. Ale dokud budeme nad hloupostí úředníků jen přivírat oči, budeme vždycky jen evropskými „koblížky“.